Tento typ výchovy vznikl již na počátku 20. století, ale populárním se stal teprve v poslední době. Alternativní školy rostou jako houby po dešti, a Montessori obzvlášť – dnes se v naší zemi nachází 148 zařízení, většinou mateřské a základní školy.
Princip Montessori vychází z přesvědčení, že by se mělo dbát na individualitu a samostatné rozvíjení jedince. Děti by měli být součást třídy, mít možnost rozhodovat o jejím fungování a také možnost rozvíjet to, v čem jsou šikovní. Velký důraz je kladen i na samostatnost a zodpovědnost. Je běžné, že děti si samy rozhodují svůj denní program – kdy půjdou ven, budou se učit počítání nebo češtinu. Třída se dohodne, a učitel jejich činnost koordinuje a dohlíží na to, aby úkol, na kterém se shodli i dokončili. Děti si například i sami vaří a umývají nádobí – vše proto, aby se naučili, jak skutečný život funguje.
V Montessori škole mnoho věcí funguje jinak, než jsme zvyklí z běžných základních škol. Prvním rozdílem je, že klasické hodiny dlouhé 45 minut zde neexistují. Vyučování je mnohem volnější a třídy nejsou rozdělené podle věku. To proto, aby starší spolužáci mohli pomáhat pochopit učivo těm mladším.
Problémem je následná aklimatizace dětí do běžné školy. Nástup na střední je pro ně často utrpením, nerozumí chování učitelů, spolužáků, ani způsobu výuky. Učitelům už nemůže tykat, má přesně nadiktováno co kdy bude dělat a se spolužáky se v mnoha případech nedá vůbec dohodnout.
Takové alternativní vzdělávání vypadá krásně, ale také si za něj člověk musí připlatit, a to nemalou částku. Stát neprovozuje žádnou alternativní školu či školku, tudíž jde pouze o soukromá zařízení, kde se školné může vyšplhat do závratných výšin. Problémem je také dostupnost. V Praze samozřejmě najdete takových zařízení hned několik, v méně obydlených částech republiky se ale budete muset pravděpodobně spokojit se státní školou. Pokud tedy nejste ochotni dítě vozit každé ráno desítky kilometrů do nejbližšího velkého města.
Je tedy alternativní školství opravdu tím nejlepším řešením?
